Prapůvod vzniku tohoto uskupení se dá vysledovat do léta roku 2001, kdy byl Láďa Horský, coby basák kostelecké kapely Přizemi, přizván kapelníkem stádečka žaček a dorostenek rychnovského flétnového souboru SARABANDA, Martinem Šedou, v rámci „Dnů české kultury v Turecku,“ na šňůru vystoupení v tamním řetězci hotelů Hilton. Dle očekávání všech zasvěcených, nabídku bez rozmýšlení přijal, i když nutno podotknout, že tak neučinil ovlivněn věkem frekventantek Sarabandy, nýbrž kvůli vysoce kvalitní nabídce kulinářských specialit českých kuchařů, prezentujících v Turecku naši kulturu tzv. žravou (mimochodem, Láďa nás dodnes při výjezdech často uprostřed nocí budí nadšenými výkřiky, vyprovokovanými živými sny o tehdejší požehnané dekádě, strávené povětšinou v jídelnách istanbulských a ankarských, všemi hvězdami ověnčených, ubytovacích zařízeních). Jenom tak na okraj: Program hudebních vystoupení nesestával pouze z klasických či standardních kousků v podání rychnovských píšťalek, ale též z ukázek lidových písní v podání Martina Šedy – heligonka, Ládi – kontrabas a Áji Němcové – zpěv a kastaněty. A tak po návratu do Čech, snad pozitivním ovlivněním těmito faktory, se při družné pivní diskuzi v restauraci Secesse, spolu se spoluhráčem z Přizemi Milanem Pergerem, dohodl první pokus o vystoupení jakéhosi šenkového šramlu spolu s Martinem Šedou.
Premiérové vystoupení absolvovali v červnu 2002 v nádražní restauraci v Kvasinách, které si začas pro poměrný úspěch zopákli. Z dalších významných akcí stojí za zmínku snad jen velikonoční vystoupení v brněnském Domě pánů z Lipé a rychnovský divadelní jarmark Dividílkování. V tomto období vykrystalizovalo, snad díky muzikantské brilantnosti a fenomenální paměti všech třech umělců, příznačné jméno kapely NEŠLAPETO. Zároveň bylo ale už touto dobou jasné, že s repertoárem lidovek typu: „Andulko Šafářová“, „Letěla husička“, či „Já mám malovanou vestu“ není šance vystačit ani do švestek. Navíc Martinova zaneprázdněnost při výuce děvčat ve foukání flétny a následně velmi časté předvádění této jejich až k úplné dokonalosti zvládnuté dovednosti na veřejnosti, zapříčinila, že zjara roku 2003 došlo k výměně hráče na harmoniku Martina Šedy, za dalšího Láďova někdejšího spoluhráče, tuším, že ze čtyřčlenné formace „Sněhurka a sedm trpaslíků“(jak účetně výstižné), Svatopluka Pražáka.
S příchodem tohoto, stovkami svateb a jinými obdobně hojně nápoji zásobenými akcemi, ostříleného lídra, svého vlastního jednočlenného orchestru, nastal, svým způsobem, stylový „veliký třesk,“ neboť se na repertoáru objevily tradiční pecky jarmarečních muzikantů jako: Ku Praze uhání vlak, Emanuel Přibyl, Za tou naší garáží, Tydlitát a mnohé další. Rokem 2002 nastal pro kapelu Nešlapeto celorepublikový kolotoč výjezdů na všeliké jarmarky, řemeslnické, velikonoční a adventní trhy, hudební a divadelní slavnosti a festivaly, oslavy výročí významných obcí, měst i potentátů, jakožto i na svatby, Silvestry, Josefy či firemní traktace a jiné pařby. V kontextu návaznosti na události budoucí, je nutné vzpomenout na pro Nešlapeto historicky významnou, trutnovskou svatbu naší jarmareční kamarádky, vitrážistky Evženie Červenkové, zároveň též absolventky pardubické konzervatoře – obor akordeon. Svatba proběhla v duchu více než rozverném a zvláště v závěru si nevěsta na své vlastní, pro některé jistě až životně důležité oslavě, hrála na harmoniku raději sama. Což, jak zjistíme později, poznamenalo chod dějin.
…a léta plynula…
V průběhu roku 2004 začal nejmenovaný tehdejší harmonikář Nešlapeta víc a víc podléhat své přiznané úchylce nekrofilního pedofila (nadevše miloval studené dvanáctky) a po několika „faux pas“ na významných štacích, musel být z kapely odejit. Jako náhrada za zmizelého „kabaretiéra“ Sváťu, spláchnutého nejen vlnou času, byla na podzim 2004 vytipována dvojice pedagožek ZUŠ Na Střezině v Hradci Králové, zkušených hereček divadla Jesličky tamtéž a zároveň sboristek populárního pěvecko-feministického sdružení SEXTET. Obě dámy, Portyková Jana – zpěv, kazoo, perkusse i Janáková Monika – harMonika – zpěv, vnesly do kapely kromě nesporného samičího elementu a navýšení počtu členů souboru i výrazný prvek noblesy ať už v kostýmech, tak i ve vystupování. S jejich příchodem zároveň došlo k dalšímu rozšíření písňové kapacity Nešlapeta o písně „Ta karlínská nemocnice“, „Když Morgenstern dceru vdával“, „Anežka Bémová“ a „Přes tu panskou louž“. Zejména posledně jmenovaný kus výrazně ovlivnil budoucí „ksicht“ kapely. Bohužel však o prázdninách téhož roku, se i z nedostatku časové kapacity, obě děvčata opoklonkovala zpět do Hradce ke svým původním, snad zajímavějším a jistě výhodnějším aktivitám.
Ve vzniklém harmonikovém vakuu bylo nutné co nejrychleji, vzhledem k nasmlouvaným akcím, zaplnit mezeru po Hradečačkách a jak mnohé z vás jistě napadlo, záplatou nemohl být nikdo jiný, než již dříve zmiňovaná démonická nevěsta z Trutnova, harmonikářka Evženie Červenková. Díky jejímu přístupu ku hře na akordeon (harmoniku, dršky, fňuknu či zednické piano), byla schopna stávající repertoár Nešlapeta zvládnout téměř celý bez zkoušení, takže naskočila do rozjetého rychlíku štací, rovnejma nohama (pokud by je měla). Co však Evže rozhodně nescházelo, byla chuť po hraní a vystupování, které se nezdařilo z ní vymýtit ani renomované pardubické konzervatoři. Po krátké době a několika dalších odehraných akcích došlo snad tak trochu samospádem k dalšímu rozšíření písňové kapacity o kousky typu „Dejte mu zahrát pane inšpektore“, „Zmáčkněte knoflíky perleťový“, „U Kočiček hořelo“, „Eliška“, „Prase“, „Píseň o Mařeně“, „Ferda nalezenec“ či světoznámé „Vejvodovky“ s téměř neznámým textem kapely Los Brňos – „Škoda lásky alias Černej Boby“ a mnoha dalších. Ačkoliv přišedvší nová členka tělesa byla snad nejzdatnějším instrumentalistou trojky, její kníkavý soprán nebyl rozhodně tím co Nešlapeto hledalo. Během několika měsíců se však zmiňovaná protagonistka při společných a rozhodně ne suchých sedánkách, vypracovala až k opravdu upotřebitelnému zpívání, které posléze dospělo až k sólovým partům („Konópek z Práglu“, „Zmáčkněte knoflíky perleťový“, „Koňská láska“).
V září 2007 bylo ve studiu Českého rozhlasu v Českých Budějovicích za významné pomoci pánů Jaroslava Kubeše a Tomáše Pánka natočeno historicky první CD s naprosto nepochopitelným názvem NEŠLAPETO.
Krom bezpočtu tuzemských vystoupení všeho druhu, stojí za zmínku zahraniční štace na Slovensku, v Polsku, Německu, Rakousku, Švýcarsku, ve Francii a na Kanárských ostrovech.
